„První koho jsem potkal, byl zajíc Sam. Padl jsem na něj uprostřed noci před dveřmi do Babetiny pracovny. Nejdřív jsem myslel, že jde od Emmy, nebo od Bruna z pokoje. Jenže měl na nose Babetiny sluneční brýle a broukal si hlášku z Rádia 1 – a tohle rádio Babeta poslouchá. Zkrátka bylo jasné, že patří k ní. Ty jeho zubále se leskly v měsíčním svitu, brýle, modrá srst… a ta hláška o koze, co už mě neposlouchá… No, nebyla to obyčejná chvíle, povím vám,“ popisuje Jan, jak to bylo s Heroes na počátku.
Mína a Bruno se důkladně seznamují s novinkovým povlečením Heroes.
Fotil Roman Dietrich a byly chvíle, kdy se třásl celý dům.
O prázdninách, kdy měli naši hrdinové – opice Koko, žába Debi, zajíc Sam a malý medvěd Hugo – na blbnutí nejvíc času, jsme s nimi připravili nové tapety, polštáře a poprvé i dětské povlečení.
Noví Heroes navázali na předchozí úspěšnou řadu, která se dětem moc líbila. Ocenili výlet autobusem, nebo koupel v rybníku. Na ilustrace Babeta totiž použila tolik barev, že už v okolí Petrského náměstí žádné nezbyly. A teď to udělala znova. Jenže, když chceme vytvářet věci, které prosvětlí každý den, tak se nedá nic dělat.
Kolo, koloběžky, letadlo a skate. Nakonec ale vždycky všechno skončí na polštářku.
Děti jsou mimořádně vnímavé. Baví je pozorovat, objevovat. Mají postřehy, které dospělým unikají. Jsou bystré, nezaujaté a pozorné. Žádný detail nenechají bez povšimnutí. Jestli jim Heroes svými příběhy fantazii ještě trochu rozvinou, máme splněno.
Žofka dostala medaili za výcvik. A Haiti je zarostlá až hrůza.
Dnes už jsme s našimi nezvedenci srostlí. Když nejsou doma, tráví čas v Lavmi. Zbožňují takové ty kancelářské práce: sešívat papíry, bouchat razítky, činit se s děrovačkou. Teď to zní, jakože spíš dělají neplechu a všude se pletou. Ale vůbec ne! Žába Debi čistí monitory – úplně se do toho zamilovala. Opičku Koko najdete často v ledničce. Má dobrý oči a nekonečně dlouho studuje infa o trvanlivosti. Pak jí z té zimy drkotají zuby. Sam má na starosti kopírku. Všechno velké zmenší a všechno malé zvětší. A medvídek Hugo? Ten sedí pořád u Babety. Vždy připraven pomoct. Sundává jí třeba z fixů čepičky, podává kancelářské sponky a prozvání mobil, aby ho našla. Je to takový její chundelatý anděl strážný.
Každý někdy potřebuje chvilku sám pro sebe. Zvlášť, když má za sebou perný den před objektivem. Děkujeme Julce, Žofce, Maxovi, Míně a Brunovi. Snad se na nás nebudete zlobit, až vyrostete!
Milí Lavmi, tady u vás se mi bude líbit:-) Hezky nafoceno, hezky vymyšleno, krásné tapety, krásné povlečení a děti, ty jsou přímo k zulíbání!
Pavlíno, děkujeme. Laťka je vysoko. Snad vás nezklameme. Přijďte se na nás podívat na Designblok, od úterý jsme v Superstudiu Hra v Mikulandské.